Již dvacet let pomáhám zvedat úroveň kamnářského řemesla v České republice. Rovněž sleduji úroveň článků v různých časopisech, kde pravdivé informace v posledních letech byly většinou spojeny s prací hlavních „tahounů“ v Cechu kamnářů ČR.
Velice mile mě překvapil a potěšil věcný a stručný článek pana Adama Krejčíka v listopadovém čísle časopisu MŮJ DŮM. Vám, kteří jste neměli možnost se k pravdivým informacím bez reklamy v článku - „Ráno zatopte, večer přiložte“ - dostat, přinášíme jeho text.
Každá kamna či krb musíte v období, kdy venku zuří mráz, krmit dostatečným množstvím potravy. V této oblasti se však setkáváme s extrémními rozdíly: do některých kamen stačí naložit obvyklou porci paliva a máte na celý den vystaráno, jiná kamna připomínají otesánka, který si vyžaduje další a další porce potravy, jinak odmítá pracovat. Obsluha takového krbu či kamen se může proměnit v celodenní maratón, nemluvě o situaci, kdy jste nuceni na půl dne opustit dům. Po návratu ze zaměstnání či návštěvy kina vás přivítá jen tma v topeništi a vlezlá zima. Možná potom zamáčknete slzu při vzpomínce na babiččiny „musgrávky“ či americká kamna, která žhnula celou noc, a ráno stačilo na žhavý základ jen naložit palivo. Čím to je, že některá kamna vydrží dlouho hřát s minimem paliva, zatímco jiná „žerou“ dřevo jako zjednaná? Odpověď je jednoduchá: je to v konstrukci kamen.
Poznej deset rozdílů
Většina kamen je na první pohled více méně podobná, mají dvířka, popelník a kouřovod. Rozdíly však mohou být nebetyčné. Jde totiž o proporce a konstrukční detaily, které mají na spalovací proces zásadní vliv. Každý výrobce si také jako oko v hlavě střeží svůj systém přívodu a regulace vzduchu, který je pro rozdíly ve spalování zásadní.
Definice vytrvalců
Stáložárná kamna jsou konstruována tak, aby dokázala nastavit svůj čas hoření, aby člověk i po relativně dlouhé době mohl pouhým přiložením paliva obnovit funkci hoření.
Stáložárná kamna
Kamna se stáložárnou schopností pracují tak, že po zatopení a odhoření vrstvy paliva v kamnech zůstane lože žhavých uhlíků. Slovo uhlík zde není žádná metafora, protože jde opravdu o čistý uhlík bez prchavých složek. Zájmem konstruktérů takových kamen je, aby se žhavá vrstva uhlíků udržela v topeništi co nejdelší dobu. Dociluje se toho tak, že se po odhoření paliva uzavře přívod vzduchu a do žhavé vrstvy v kamnech tak nepřichází žádný zdroj kyslíku. Tím pádem po několika hodinách, např. po příchodu z práce nebo brzo ráno, nemusíte znovu pracně zatápět. Stačí jen rozhrábnout vrstvu popela, která žhavé uhlíky zakrývá a přiložit nové palivo.
Účinnost kamen
Stáložárný efekt nijak nesouvisí s účinností kamen. To, že se v kamnech zachová dlouhou dobu vrstva žhavých uhlíků, ještě neznamená, že kamna pracují s maximální účinností. Stáložár je ovšem výhodný z hlediska temperování místnosti (např. v noci, nebo když jste v zaměstnání), protože i když kamna v tomto stavu pracují pouze na část svého výkonu a účinnosti, přece jen k určitému odevzdávání tepla dochází. Zde se právě projevují rozdíly v konstrukčním řešení kamen. Na účinnost kamen má totiž největší vliv takzvaná komínová ztráta, což je teplo, které odejde komínem. Dalším faktorem ovlivňujícím účinnost je ztráta nedopalem (nespálené zbytky paliva v popelu). Nejvyšší účinnost tedy mají kamna, která dokážou vyrobit co nejvíce kilowattů z nejnižšího množství paliva.
Konstrukční finesy
Vymyslet kamna s dobrou účinností není vůbec jednoduchá věc. Stručně řečeno, konstruktérům jde v prvé řadě o to, aby uvolněné teplo zbytečně neodcházelo komínem pánu bohu do oken. Proto do cesty plamenům a spalinám staví různé zábrany (deflektory), které tok spalin směřují do systému výměníků a teprve potom, když zde spaliny odevzdají co největší množství tepla, mohou vyletět komínem. V laboratoři se při testování kamen měří teplota spalin na kouřovodu, což je důležitý údaj pro výpočet účinnosti zkoumaného spotřebiče. Měření prokázala, že největší účinnost mají kamna, která teplo předávají do vody (teplovodní výměník), menší účinnost mají kamna předávající teplo do místnosti.
Druhy spalování
Spalování se může dít přímým způsobem, což se týká většiny krbových a pokojových kamen, nebo způsobem založeným na spalování dřevoplynu. Pokud bychom chtěli porovnat výhřevnost spotřebičů s přímým spalováním a spotřebičů pro spalování dřevoplynu, dostaneme podobné hodnoty. Hlavní rozdíl je ve složení spalin, v emisích škodlivin. Zde jsou na tom mnohem lépe spotřebiče spalující dřevoplyn, protože hoří vyššími teplotami a mnoho škodlivin se tak spálí ještě v prostoru kamen.
Zásadní je vzduch
Proces spalování se neobejde bez dostatečného přívodu vzduchu. A právě vzduch je další důležitou veličinou, se kterou se dá při konstrukci účinných kamen doslova čarovat. Konstruktéři kamen rozeznávají tři druhy vzduchu, které do kamen vstupují: primární (je přiváděn pod rošt), sekundární (přivádí se do plamene) a terciální vzduch (předehřátý vzduch). U malých spotřebičů s prosklením bývá zaveden tzv. oplach skla. Znamená to, že je na vnitřní stranu skla přiváděn (např. otvory ve vnitřním rámu dvířek) vzduch, který podporuje hoření v bezprostřední blízkosti skla, což má za následek shoření dehtů, které by jinak sklo znečistily.
rano_zatopte_vecer_prilozte_2.JPG
